Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CHON jsou čtyři kluci ze San Diega, kteří ve své hudbě nezapřou kalifornskou pohodičku. Surfování, kytary a matematický pidliky-pidliky rock. Ideální letní kombinaci rockové bezstarostnosti? To si pište!
„Grow“ je sice album plné klikatých kytarových linek, které se kostrbatí, proplétají a vpíjejí samy do sebe, jednoznačně si ale uchovává nadhled a atmosféru, která je cool a klidná současně. Mathrockové instrumentální dostihy s velkou dávkou hravosti tu velmi často klidní postrocková atmosféra. Na celém albu je znát nadšení, se kterým byly skladby tvořeny. Prostě se čtyři talentovaní kluci sešli ve zkušebně, bavilo je experimentovat se zvuky a při skládání se královsky bavili. Už dlouho na mě nějaké album nepůsobilo tak optimisticky.
Jediné, co mně místy trochu otravuje, je zpěv, který naštěstí doplňuje jen nejnovější skladbu „Can’t Wait“. Působí příliš klukovsky, přeslazeně romanticky a navíc textově příliš úsměvně a klišoidně. Tudy cesta nevede a zbytečně se tím ředí hudba, která je parádní a dokáže stát sama o sobě.
Sumerian Records tentokráte nesáhli vedle. Vytáhli kapelu, která se uvedla dvěma povedenými EP, a i při svém nízkém věku prokazuje instrumentální a skladatelskou vyzrálost. Doufám, že až bude Tosin Abasi trio opět objíždět Evropu, přiveze sebou právě tuto omladinu.
Vydáno: 2015 Vydavatel: Sumerian Records Stopáž: 34:21
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
fathertime
7,5 / 10
prve EP tychto fesakov riadne rozvlnilo stojate vody instrumentalneho prog rocku a CHON pokracuju vo svojom trademarkovom jazziku aj na Grow... znie to sice pohodovo a hravo, ale je to fakt enem tazke zahrat, riadne prstolamy (schvalne, skuste si dat riff v Puddle z Newborn Sun EP zacinajuci 01:28, masaker:)...
pre buducnost by hosi mohli trochu zoslapnut distortion, Grow sa utapa v cistych gitarach + spev prosim nikdy viac, tudy cesta nevede...
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.